CH2.1 JÁDRO ATOMU
Protonová a nukleonová čísla se zapisují pomocí horních a dolních indexů před značkou prvku. Pokud je třeba zapsat oba indexy současně, zapisují se v pořadí levý horní index, levý dolní index a značka příslušného prvku. Indexy se zapisují důsledně se znakem konce indexu:
12C
6C
126C
CH2.2 ELEKTRONOVÝ OBAL
Znázorňování orbitalů se provádí stejně jako v černotisku graficky pomocí rámečků. Označení orbitalu se zapíše před rámeček, mezi označením a rámečkem je vždy mezera. Jednotlivé rámečky degenerovaných orbitalů se zapisují bez mezery. Pro prázdné orbitaly se užívá následující značení:
2s
2p
3d
Pro jednotlivé elektrony, které se v černotisku vyznačují šipkami, se užívají znaky:
nepárový elektron (
elektronový pár ((
Při zápisu těchto znaků do rámečku se postupuje tak, že znaky dvojice elektronového páru nahradí dva znaky prázdného rámečku a znak nepárového elektronu se zapíše spolu s prvním znakem pro prázdný rámeček:
, 14556,
Při zápisu elektronové konfigurace se označení orbitalů v tisku provádí shodně s černotiskem nad jednotlivými rámečky:
6C:
1s
2s
2p
Při běžném "ručním" zápisu se označení orbitalu zapíše před jednotlivé rámečky s vynecháním mezery. Jestliže zápis elektronové konfigurace přesáhne v bodovém přepisu řádek, použije se znak pro dělení matematického textu (pátý bod):
6C:
1s
2s
2p
Také zápis elektronové konfigurace pomocí hlavního a vedlejšího kvantového čísla je shodný s černotiskem. Počet elektronů v jednotlivých orbitalech se zapisuje jako exponent:
6C: 1s2 2s2 2p2
Při použití zkráceného zápisu se stejně jako v černotisku zapíše značka předcházejícího vzácného plynu do hranaté závorky:
9F: [2H] 2s2 2p5
19K: [18Ar] 4s1
CH2.3 RADIOAKTIVNÍ ROZPADY
Při zápisu radioaktivních přeměn se vychází ze základních pravidel pro zápis chemických rovnic (díl druhý, str. CH1-16). Protonová a nukleonová čísla se zapisují ve shodě s černotiskem i u částic:
- rozpad (
AZX A-4Z-2Y + 42He
- rozpad ß
10a 11p + 0-1e
_,
- rozpad ß+
11p 10n + 0+1e
_,
CH2.4 CHEMICKÁ VAZBA
Kovalentní vazby se v bodovém písmu znázorňují vazebnými čarami stejně jako v černotisku (viz díl druhý str. CH 1-9). Při zápisu elektronové konfigurace pomocí rámečků se vazby znázorní svislou čarou mezi orbitaly, jejichž překryvem k vazbě došlo:
1s
H:
H:
Polární vazbu lze znázornit buď vyznačením parciálních nábojů v exponentu, nebo znakem vazebního klínu, vyznačujícího nerovnoměrné rozložení vazebných elektronů:
polární vazba <
H(+-Cl(-
H
U vazby koordinačně kovalentní se donor vyznačí s volným elektronovým párem (viz díl druhý, str. CH1-4):
B1 + A Ž B - A
H2O + H+ Ž H3O+
Vazbu vodíkovým můstkem mezi více molekulami je nejvhodnější zakreslit tyflograficky, protože jde o mnohořádkové plošné uspořádání. Rovnici vzniku vodíkového můstku však do bodového písma převádíme:
A(- - H(+ + B Ž A - H ... B
CH2.5 STRUKTURNÍ VZORCE
Strukturní vzorce anorganických sloučenin se zapisují podle stejných pravidel jako strukturní vzorce organických sloučenin (viz díl druhý, str. CH1-14). Pokud je celý strukturní vzorec tvořen značkami prvků zapisovanými velkými písmeny, pak se použije znaku pro řetězec velkých písmen. Tento znak platí pro celou molekulu, bez ohledu na to, že řetězec je přerušován vazbami a znaky pro rozvětvení řetězce:
vzor přepisu pro bodové písmo:
O = (OH(S(OH( = O
vzor přepisu pro bodové písmo:
- N(=O( = O
Při přepisu elektronových vzorců anorganických sloučenin do bodového písma se nevazebné elektronové páry vyznačí nad a pod značku příslušného prvku a vzorec je zapisován ve více řádcích:
Při psaní poznámek lze tento zápis převést do jediné řádky tak, že pro elektronové páry shora a zdola použijeme znaků indexů přesně shora a přesně zdola. Indexy musí být důsledně ukončeny znakem závěru indexu:
Pro tisk je vhodnější použití víceřádkového zápisu. Pro převod strukturních vzorců do hmatem vnímatelné podoby je nejvhodnější tyflografické řešení, kombinované se značkami prvků v bodovém zápisu.
CH2.6 ROZTOKY
Výpočty koncentrací roztoků viz také díl druhý, str. CH1-23. Molární koncentrace roztoků se zapisuje stejně jako v černotisku:
0,5M H2SO4
Při použití křížového pravidla se zapisují koncentrace ve stejné grafické úpravě jako v černotisku, nevyznačují se však úhlopříčky pomyslného čtverce. Vstupní koncentrace se zapíší do prvního řádku s odstupem tří mezer. Ve druhém řádku se napíše plný znak pod číselným znakem vstupní koncentrace v prvním řádku, vynechají se dvě mezery, napíše se požadovaná výsledná koncentrace, dvě mezery a plný znak. Ve třetím řádku se zapisují vypočítané počty dílů opět se třemi mezerami. Plné znaky spojují odpovídající si koncentrace a počty dílů příslušných roztoků:
50 10
20 10
30
V případě, že koncentrace jednoho z roztoků bude vyjádřena jednociferným číslem, přidáme v příslušném řádku jednu mezeru.
Pokud tak neučiníme, nebude sice pravá strana obrazce zarovnaná, přesto srozumitelnost zápisu bude zachována.
CH2.7 TERMOCHEMIE
Zápis termochemických rovnic s vyznačením skupenství všech zúčastněných látek (viz díl druhý, str. CH1-21).
Při zápisu reakčního tepla se indexy u značky enthalpie zapisují v pořadí pravý horní index a pak pravý dolní index:
(H0298 = x kJ
Obdobně zapisuje i standardní slučovací a spalná tepla:
(H0sluč. = -92,3 kJ . mol-1
CH2.8 ACIDOBAZICKÉ REAKCE
Acidobazické reakce se zapisují stejně jako ostatní reakce iontové (díl druhý, str. CH1-19). Chceme-li vyznačit konjugované páry, zapíšeme pod jednotlivé vzorce označení K1, Z1, K2, Z2 do závorek. Pokud chceme jednotlivé konjugované páry propojit, je třeba jednu dvojici zapsat nad a druhou pod řádek, v němž je zapsaná rovnice. V případě, že se zápis rovnice nevejde na jeden řádek (u acidobazických reakcí to je málo pravděpodobné), rozdělí se rovnice podle běžných pravidel. Označení konjugovaných párů v závorkách vyloučí možnost záměny s pokračující částí rovnice:
NH3 + H2O ( NH4+ + OH-
(Z1) (K2) (K1) (Z2)
_,
Rovnovážné konstanty a konstanty acidity nebo bazicity zapisujeme podle základních pravidel pro zápis zlomků:
K = ([H3O+] . [B-]) / ([HB] . [H2O])
Zápis pH a pOH je shodný s černotiskem, při přepisu pOH se užívá znak pro řetězec velkých písmen:
pH + pOH = 14
CH2.9 ARENY A JEJICH DERIVÁTY
Deriváty benzenu zapisujeme tak, že za znak benzenového jádra se zapíše vazba a vzorec skupiny nebo značka prvku, nahrazujícího vodík:
Cl
OH
Jestliže jsou na benzenovém jádru vázány dva či více substituentů, pak se první substituent zapíše jako v předchozím případě, napíše se čárka a číslo uhlíku, na kterém je vázán další substituent, vazba a značka nebo vzorec substituentu. Uhlíky se číslují tak, že uhlík s prvním substituentem nebo nadřazenou charakteristickou skupinou má číslo jedna a uhlík s dalším substituentem příslušné číslo vyšší:
o-xylen (1,2-dimetylbenzen)
p-nitrotoluen
kyselina salicylová
Anhydridy aromatických dikarboxylových kyselin tvoří další cyklus vázaný na benzenové jádro. V tomto případě za znak benzenového jádra napíšeme čísla uhlíků, na kterých cyklus vytvořený sloučenými karboxyly začíná a končí, a mezi znaky pro rozvětvení řetězce zapíšeme boční cyklus, který bude začínat a končit vazbou. Tyto vazby naznačují, že zapsaný řetězec začíná na prvním a končí na druhém označeném uhlíku aromatického jádra:
ftalanhydrid
Pro vzorce anhydridů aromatických dikarboxylových kyselin je však lépe pro větší názornost použít grafických symbolů racionálních vzorců cyklických a polycyklických sloučenin - viz následující kapitoly CH2.11 a CH2.12.
Polycyklické areny zapisujeme pomocí znaků pro benzenové jádro. U isolovaných polycyklických sloučenin se mezi benzenovými jádry vyznačí vazba. Deriváty se zapisují stejně jako u monocyklických arenů - číslem se označí uhlík, na kterém je vázaný substituent.
Číslování uhlíků je dáno názvoslovnými pravidly a proto se umístěním substituentu nemění. Pokud tedy není první substituent vázán na prvním uhlíku, bude za vzorcem aromatického uhlovodíku bez mezery číslo uhlíku, na kterém je substituent vázán. Číslo se zapisuje důsledně s číselným znakem, pak následuje vazba, substituent a další substituenty s čísly uhlíku a vazbami oddělené čárkou:
bifenyl
2-methylbifenyl
4,4(-demethylbifenyl
Kondenzované polycyklické areny se zapisují tak, že kondenzovaná jádra se zapíší vždy znaky benzenových jader bez mezery:
naftalen
antracen
V případě, že je třeba vyznačit vzájemnou polohu kondenzovaných jader, označí se jejich vzájemná poloha příslušným písmenem. Základem pro určení polohy dalšího kondenzovaného cyklu je číslování řetězce, ke kterému se daný cyklus přidává. Sdílí-li další benzenové jádro vazbu mezi prvním a druhým uhlíkem, označí se vzájemná poloha jader písmenem m. Označení vzájemné polohy pomocí čísel by kolidovalo s číselným označením poloh substituentů. Písmeno označující vzájemnou polohu jader se zapíše mezi nimi bez mezer:
fenantren
Sdílení vazby mezi druhým a třetím uhlíkem se neoznačuje - viz antracen. Všechny ostatní kombinace více cyklů přesahují potřeby středních škol.
Deriváty kondenzovaných arenů se zapisují podle stejných pravidel platných pro substituované uhlovodíky s tím, že číslování řetězce je dáno obecnými názvoslovnými pravidly:
2-methylnaftalen
CH2.10 ALICYKLICKÉ A HETEROCYKLICKÉ UHLOVODÍKY
Vzorce alicyklických a heterocyklických sloučenin jsou převážně zapisovány pouze grafickým symbolem příslušného a-úhelníku bez vyznačení příslušných skupin C, CH nebo CH2. Při přepisu těchto vzorců do bodového písma postupujeme obdobně jako při přepisu racionálních vzorců cyklických sloučenin (viz druhý díl, kapitola CH1.4.2). Jediný rozdíl je v tom, že skupiny C, CH nebo CH2 jsou stejně jako v černotisku vynechány a v bodovém přepisu nahrazeny bodovou kombinací 1245, která jednoznačně označuje místo, z něhož vycházejí vazby:
cyklopentan
vzor přepisu do bodového písma c ?-?-?-?-?-1
1,4-cyklohexadien
c ?=?-?-?=?-?-1
Cyklické uhlovodíky, které mají k základnímu cyklu připojené substituenty, zapisujeme podle pravidel pro zápis rozvětvených uhlovodíků (viz druhý díl, kapitola CH1.4.2). Vzhledem k tomu, že základní řetězec neobsahuje žádné značky prvků, musí každý substituent mít prefix pro velké písmeno nebo pro řetězec velkých písmen. Číslování řetězce vychází ze základních názvoslovných pravidel:
4-methylcyklopenten
chlorcyklopentan
c ?(Cl(-?-?-?-?-1
Váže-li se substituent na základní řetězec násobnou vazbou, vyznačí se násobná vazba za znakem pro rozvětvení řetězce.
cyklohexanon
c ?(=O(-?-?-?-?-?-1
Obdobně se zapisují i cyklické anhydridy dikarboxylových kyselin:
maleinanhydrid
Vzorce heterocyklických sloučenin se zapisují buď se všemi uhlíky a vodíky jako cyklické vzorce racionální, nebo se zapíší schematicky pouze s vyznačením heteroatomu. Číslování je dáno názvoslovnými pravidly, heteroatom má vždy číslo jedna a proto přepis začíná vždy značkou heteroatomu:
furan
c o-?=?-?=?-1
pyrrol
c N(H(-?=?-?=?-1
pyrimidin
c N=?-N=?-?=?-1
CH2.11 RACIONÁLNÍ VZORCE CYKLICKÝCH SLOUČENIN
Přepis vzorců cyklických, heterocyklických a polycyklických sloučenin je nejvhodnější řešit tyflograficky v kombinaci s bodovým zápisem značek prvků, pokud jsou ve vzorcích vyznačeny. Pro zápis bodovým písmem lze použít pro grafické znázornění racionálních vzorců cyklických sloučenin následujících bodových kombinací:
jednoduchá vazba
vodorovná -
svislá |
nebo
šikmá vpravo /
nebo
šikmá vlevo \
nebo
dvojná vazba
vodorovná =
svislá Ś
šikmá vpravo //
nebo
šikmá vlevo \\
nebo
Opakováním těchto znaků lze zapsat příslušnou vazbu potřebné délky. Alternativní přepisy svislých a šikmých čar se užívají v závislosti na poloze příslušné vazby vždy tak, aby reliefní obvod obrazce byl co nejplynulejší.
Prvky nebo skupiny prvků, které tvoří cyklický řetězec, se zapisují do cyklu mezi jednotlivé vazby. Každý prvek či skupina má příslušný prefix velkých písmen:
1,3-cyklopentadien
_
, _
_
, _
_
Pokud nejsou v racionálním vzorci vyznačeny vázané skupiny CH2, CH nebo C, nevyznačují se ani v bodovém přepisu:
cyklopenten
benzen
Tohoto zjednodušeného zápisu však nelze použít při zápisu vzorců derivátů, kdy vazby jednotlivých substituentů vycházejí z průsečíků vazeb cyklu. V bodovém přepisu je nutné tato místa zřetelně označit a v podstatě vložit řádku pro zápis substituentu. S vyjímkou horního a dolního průsečíku cyklu se jednotlivé průsečíky označí znakem "1245", který se užívá i pro oddělení jednotlivých vazeb při přepisu cyklických vzorců do jediného řádku:
1,2,3-trihydroxybenzen
-pyrogallol
Obdobně postupujeme i při zápisu racionálních vzorců heterocyklických sloučenin. Značky heteroatomů se zapisují do vzorce mezi vazby s příslušným prefixem, pokud stojí heteroatom v horní či dolní částí cyklu, zapíše se bezprostředně nad či pod průsečík vazeb:
Imidazol
_,
_,
Nejsou-li ve vzorci heterocyklické sloučeniny vypsány skupiny C, CH a CH2, nevypisují se ani v bodovém přepisu. Jednotlivé heteroatomy jsou s prefixem zapisovány do cyklu mezi vazby a ostatní průsečíky vazeb označeny stejně jako při zápisu derivátů:
pyrimidin
Pokud nejsou na heterocyklický řetězec vázány další substituenty, lze použít zjednodušeného zápisu bez vyznačení průsečíků vazeb. Značky heteroatomů se pak zapisují těsně k průsečíkům vazeb, mezi kterými je heteroatom vázán. Každý heteroatom se zapisuje s prefixem pro velké písmeno:
pyrimidin
Deriváty se zapisují připojením substituentů příslušnými vazbami k heteroatomu nebo ke zvýrazněnému průsečíku vazeb:
uracil
Grafických schemat racionálních vzorců cyklických sloučenin lze využít i pro zápis cyklické struktury monosacharidů Haworthovými vzorci. Hydroxylové skupiny orientované nad rovinu cyklu se zapisují mezi znaky pro rozvětvení řetězce bez vazby, skupiny orientované pod rovinu cyklu se zapisují s vazbou pod cyklus. Značky vodíků se ve shodě s černotiskem nevypisují, vyznačuje se pouze orientace vazeb, na kterých jsou vázány:
(-D-glukopyranosa
CH2.12 POLYCYKLICKÉ SLOUČENINY
Bodový zápis cyklických racionálních vzorců má značný význam při přepisu polycyklických sloučenin s kondenzovanými cykly. Cyklické sloučeniny i s více izolovanými cykly lze přepsat do jedné řádky, ale přepis polycyklických sloučenin do jedné řádky ztrácí na přehlednosti. Proto je nutný tyflografický obrázek nebo alespoň grafické schema racionálních vzorců bodovým zápisem.
Pokud nejsou na cyklických řetězcích vázány substituenty, lze stejně jako v předchozích případech užít zjednodušeného zápisu:
purin
_
Deriváty polycyklických sloučenin se zapisují tak, že se vyznačí vazba mezi substituentem a heteroatomem nebo mezi substituentem a cyklem v příslušném průsečíku vazeb:
quanin
_
_,
_
CH2.13 STEREOIZOMERIE
Při přepisu racionálních či strukturních vzorců lze stejně jako v černotisku od sebe odlišit stereoizomery.
U cis-trans izomerie se prvky nebo skupiny prvků, které jsou vázány nad rovinou hlavního řetězce, zapisují mezi znaky rozvětvení řetězce za prvkem, na kterém jsou vázány. Prvky nebo skupiny prvků, které jsou vázány pod rovinou hlavního řetězce se zapisují mezi znaky rozvětvení řetězce před prvkem, na kterém jsou vázány:
cis-2-buten
vzor přepisu do bodového písma (H( C (CH3( = (H( C (CH3(
trans-2-buten
(H( C (CH3( = (CH3( C (H(
Strukturní vzorce optických izomerů se mohou rozepsat do sloupců pod sebou stejně jako v černotisku a jednotlivé substituenty, které jsou pro optickou izomerii rozhodující, zapisovat vpravo a vlevo od hlavního řetězce. Tento zápis je značně rozsáhlý , zvláště u delších řetězců molekul monosacharidů.
I u optické izomerie je možné při zápisu postupovat obdobným způsobem jako u cis-trans izomerie.
Hlavní řetězec se zapíše do řádku tak, že uhlík s číslem jedna (podle názvoslovných pravidel) se zapíše jako první zleva. Pak substituenty orientované vpravo jsou zapsány nad rovinou hlavního řetězce a podle obecných pravidel se zapisují mezi znaky pro rozvětvení řetězce za prvek, na který jsou vázány, tedy vpravo.
Obdobně substituenty orientované vlevo jsou zapsány pod rovinou hlavního řetězce a zapisují se před prvek, na který jsou vázány, tedy vlevo:
D-glyceraldehyd
vzor přepisu H - C(=O( - (H(C(OH( - CH2OH
Pro rozlišení jednotlivých izomerů sacharidů a jejich zařazení do D- nebo L- řady je rozhodující poloha hydroxylové skupiny a proto při zápisu konfigurace lze zapisovat orientaci pouze této skupiny:
D-ribosa
D-fruktosa
Při zápisu cyklických struktur sacharidů Tollensovými vzorci postupujeme obdobným způsobem, pouze v bočním řetězci, kde se cyklus uzavírá, zapíše číslo uhlíku, na který se tento boční řetězec váže:
(-D-glukopyranosa
REJSTŘÍK TŘETÍHO DÍLU
(-D-glukopyranosa CH2-22
acidibazické reakce CH2-9
alicyklické uhlovodíky CH2-14
alternativa M2-5
anhydridy dikarboxylových kyselin CH2-12, CH2-15
anihilace částic F2-14
antracen CH2-13
areny CH2-11
- polycyklické isolované CH2-12
- polycyklické kondenzované CH2-13
(-D-glukopyranosa CH2-26
benzen CH2-19
- deriváty CH2-11, CH2-19
Bernoulliho rovnice F2-9
bifenyl CH2-12
cis-trans izomerie CH2-24
Coulombův zákon F2-11
cyklopentan CH2-14
cyklopenten CH2-18
četnost M2-19
číslo - nukleonové CH2-1, CH2-4
- protonové CH2-1, CH2-4
D-fruktosa CH2-25
D-glyceraldehyd CH2-25
D-ribosa CH2-25
derivace M2-30
deriváty - benzenu CH2-11, CH2-19
- heterocyklických sloučenin CH2-21
- kondenzovaných arenů CH2-13
- polycyklických sloučenin CH2-23
dělí M2-23
diferenciální počet M2-29
dilatace času F2-15
disjunkce M2-5
donor CH2-5
doplněk množiny M2-3
druhý pohybový zákon F2-8
ekvivalence M2-5
elektron - graficky CH2-2
elektronová konfigurace CH2-2
elektronové vzorce CH2-7
elektronový obal CH2-1
elektřina a magnetismus F2-11
energie fotonu F2-14
faktoriál M2-16
fenantren CH2-13
frekvence - oscilátoru F2-12
- vlastních kmitů F2-10
funkce M2-9, M2-10
- definiční obor M2-10
- exponenciální M2-11
- logaritmická M2-12
- obor hodnot M2-10
- s absolutní hodnotou M2-11
- složená M2-9, M2-10
furan CH2-16
fyzika mikrosvěta F2-14
fyzikální veličiny - s pruhem F2-2
- vektorové F2-3
fyzikální vztahy - příklady zápisu F2-8
- elektřina a magnetismus F2-11
- mechanika F2-8
- mechanické kmitání a vlnění F2-10
- molekulová fyzika a termika F2-10
- optika F2-13
- speciální teorie relativity F2-15
geometrická řada nekonečná M2-23
goniometrické funkce M2-13
- mocnina M2-15
goniometrické rovnice - kořeny M2-14, M2-15
guanin CH2-23
Haworthovy vzorce monosacharidů CH2-22
Heterocyklické sloučeniny CH2-16
- racionální vzorce CH2-20
- deriváty CH2-21, CH2-23
- s kondenzovanými cykly CH2-23
Hookův zákon F2-10
hybnost relativistická F2-15
chlorcyklopentan CH2-15
imaginární jednotka M2-24
imidazol CH2-20
impedance F2-12
implikace M2-5
indexy F2-1, M2-16
integrál M2-30
- určitý M2-31
- meze M2-31, M2-32
integrální počet M2-29
intenzita gravitačního pole F2-9
interferenční maximum F2-13
intervaly M2-4
izomerie - cis-trans CH2-24
- optická CH2-24
jaderná fúze vodíku F2-14
jádro atomu CH2-1
Kirchhoffovy zákony F2-11, F2-12
kmitavý pohyb harmonický F2-10
kombinace M2-17
- s opakováním M2-18
kombinační číslo M2-16
kombinatorika M2-16
komplexní čísla M2-24
- absolutní hodnota M2-25
- goniometrický tvar M2-25
- opačná M2-24
- sdružená M2-24
koncentrace roztoků CH2-8
- křížové pravidlo CH2-8
konjugované páry CH2-9
konjunkce M2-5
konstantní vektor F2-4
kontrakce délek F2-15
kruhová rychlost F2-9
kvantifikátory M2-5, M2-6
kyselina salicylová CH2-11
limita M2-29
- nevlastní M2-29
logaritmus M2-12
- přirozená M2-12
logika matematická M2-5
- logické operace M2-5
- kvantifikátory M2-5, M2-6
matice M2-32
- čtvercová M2-35
- nulová M2-32
- operace s maticemi M2-35
- vektor řádkový, sloupcový M2-34
medián M2-20
mechanika F2-8
množina M2-1, M2-2
- celých čísel M2-2
- doplněk M2-3
- disjunktní M2-2
- intervaly M2-4
- prázdná M2-1
- reálných čísel M2-2
- zápis M2-3
mocniny M2-7
- s racionálními exponenty M2-8
modus M2-20
momentová věta F2-9
monosacharidy CH2-22, CH2-25
naftalen CH2-13
napětí elektrické F2-11
negace M2-5, M2-6
nekonečno M2-1
nukleonové číslo CH2-1, CH2-4
nulový vektor F2-4, M2-27
o-xylen CH2-11
obor funkce M2-10
odchylka - přímky M2-26
- rovin M2-26
- směrodatná M2-21
odmocniny M2-8
optická izomerie CH2-24
optická mohutnost F2-13
orbitaly CH2-3
- graficky CH2-1
orientovaná úsečka M2-27
otáčení M2-26
osvětlení F2-13
p-nitrotoluen CH2-11
permutace M2-17
- s opakováním M2-17
pH CH2-10
planimetrie M2-25
podmnožina M2-1
polycyklické sloučeniny CH2-22
posloupnost M2-21
- aritmetická M2-21
- geometrická M2-22
- n-tý člen M2-22
posunutí M2-26
pravděpodobnost M2-19, M2-20
- podmíněná M2-21
protonové číslo CH2-1, CH2-4
pruh F2-1, M2-19, M2-24
průměr - aritmetický M2-20
- geometrický M2-20
průnik M2-1
purin CH2-23
pyrimidin CH2-16, CH2-20, CH2-21
pyrogallol CH2-19
pyrrol CH2-16
radioaktivní rozpad CH2-4
- neutronu F2-14
reakční teplo CH2-8
relativní četnost M2-19
rovina M2-28
- odchylka M2-26
rovnice postupné vlny F2-10
rovnovážná konstanta CH2-10
rozdělení matematického textu M2-7, M2-14, M2-15
rozptyl M2-20
schema elektrického obvodu F2-7
- značky F2-5
síla F2-8
- dostředivá F2-8
- gravitační F2-8
- magnetická F2-12
- tíhová F2-9
slučovací teplo CH2-9
směrodatná odchylka M2-21
speciální teorie relativity F2-15
statistika M2-19
stavová rovnice F2-10
stejnolehlost M2-26
stereoizomerie CH2-24
stereometrie M2-25
strukturní vzorce CH2-6
střídavý proud F2-12
suma M2-16, M2-18
teplo F2-10
- reakční CH2-8
- slučovací CH2-9
termochemie CH2-8
tilda F2-1, F2-3
Tollensovy vzorce CH2-26
úhel - oblouková míra M2-13
- orientovaný M2-13
uracil CH2-21
variace M2-16
- s opakováním M2-17
vazba CH2-5
- dvojná CH2-17
- jednoduchá CH2-17
- koordinačně kovalentní CH2-5
- kovalentní CH2-5
- polární CH2-5
vektorová algebra M2-27
vektor F2-3, M2-27
- konstantní F2-4
- nulový M2-27
- součin skalární, vektorový M2-28
- velikost F2-3
- změna F2-4
velikost úhlu M2-13
vodíkový můstek CH2-6
výrazy M2-7
- s pruhem M2-24
vzorce - elektronové CH2-7
- Haworthovy CH2-22
- racinální - grafické znázornění CH2-17
- arenů CH2-19
- cyklických sloučenin CH2-18
- heterocyklických sloučenin CH2-20
- strukturní anorganických sloučenin CH2-6
- Tollensovy CH2-26
zákon
- 1. Kirchhoffův F2-11
- 2. Kirchhoffův F2-12
- Coulombův F2-11
- druhý pohybový F2-8
- Hookův F2-10
- radioaktivní přeměny F2-14
závorky M2-3, M2-4
změna energie F2-15
značky pro schema elektrického obvodu F2-5
zobrazení M2-26
- složené M2-25, M2-26
zrychlení okamžité F2-8
zvětšení mikroskopu F2-13
RNDr. Wanda Gonzúrová
Příručka pro přepis černotisku podle normy bodového písma
3. část - přepis matematiky, fyziky a chemie pro SŠ
Recenzovali:
Eva Hadáčková, Jan Hájek, Emílie Průchová, Dagmar Turková
Schválilo MŠMT ČR, č.j. 12.357/97-22, dne 7. března 1997 jako metodickou příručku pro učitele.
V roce 1997 vydala a vytiskla Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E. Macana Krakovská 21, Praha 1
Počet stran 89
Náklad 100 výtisků
První vydání